Zlatá cesta U11 na MČR

O prodlouženém víkendu (26.–28. 9.) vyrazila výprava U11 na poslední turnaj této sezóny, a to na MČR do nádherného areálu v Hluboké nad Vltavou. Už samotná kvalifikace na tento turnaj není jednoduchá – Draci se kvalifikovali spolu s Třebíčí, SaBaTem a Frýdkem-Místkem z jarních pohárů, na ostatní týmy jsme si museli počkat až do zářijových kvalifikací.

Nakonec jsme do skupiny dostali Olympii Blansko, Eagles Praha a Klasik Frýdek-Místek. První zápas nás čekal proti rivalům z oblasti. Proti Blansku jsme si postupně budovali pohodlný náskok až na konečné skóre 21:8. První krok splněn!

Druhý sobotní zápas nám los přiřadil soupeře z hlavního města. Vítězství nám mělo zajistit postup do semifinále, ale zažil jsem už hodně tabulkových „koleček“. V utkání nás vedla k vítězství – tak jako celý turnaj – silná pálka a dobrý nadhoz. Vítězíme 12:7.

Jak jsem psal, toto vítězství nám mělo zajistit hladký postup, ale v posledním sobotním zápase Blansko prohrálo s Frýdkem. My jsme tak museli proti Frýdku vyhrát pro postup z prvního místa, nebo neprohrát o „hodně“, abychom postoupili z místa druhého. Nenechali jsme ale nikoho na pochybách, kdo má na turnaji nejlepší pálkaře, a vítězíme 20:6.

A je tu semifinále proti druhému zástupci z hlavního města – SaBaTu Praha. Na kopec se staví naše jednička a povoluje čtyři body za 3 směny a jeden aut. Naši pálkaři pálí jak mladé kopřivy a celkové skóre se zastaví na 19:4. Zápas končí po čtvrté směně na mercy rule (skupiny se hrály na 80 minut, ostatní zápasy už na celých šest směn).

A je tu pondělní čekání na finále. Náš soupeř, Nuclears z Třebíče, měl o trochu těžší cestu – v semifinále sice celou dobu vedl, ale v poslední směně soupeř dotáhl na 5:5. V dohrávce měli Třebíčští už dva auty, ale nakonec vítězný bod stáhli.

Před finálem jsme měli „vyházené“ jen tři nadhazovače: Olivera, který zavřel zápas s Eagles, Adama, který odházel celý zápas s Frýdkem, a samozřejmě Lukáše, který odházel semifinále. Na poslední zápas turnaje nám tak zbývali ještě Erik, Michal, Filip, Jorden a Tobík (ten měl ale kvůli pravidlu tří dnů nadhazování k dispozici už jen 47 nadhozů). Volba nakonec padla na naši mladou pušku – v červnu teprve desetiletého Jordena.

Finále se pro nás zpočátku nevyvíjelo zrovna příznivě. Po dvou směnách prohráváme 1:4 a kluci vypadali zkroušeně. Připomněl jsem jim, že máme dobrou pálku a čtyři směny do konce stačí, když od teď vyhrajeme každou směnu. Třetí směnu vyhráváme 1:0. Čtvrtou – i díky dalekonosnému homerunu (možná letí ještě dnes 😊) – vyhráváme 3:0 a poprvé v utkání se dostáváme do vedení.

Ale co se stalo v páté směně: otáčíme line-up a skórujeme sedmkrát! Soupeř koriguje jedním doběhem, výsledek je nyní 12:5. Máme tady poslední krok/směnu, ale naše pálky jsou k nezastavení. Přidáváme dalších šest bodů a před dohrávkou máme náskok třinácti bodů. Soupeř ještě koriguje na konečných 18:8, ale nám už to radost nepokazí. Kluci i my trenéři se radujeme – pro tuto kategorii je to první mistrovský titul, který si kluci za tvrdou práci a přístup určitě zaslouží.

Malé okénko pro statistiky: první tři pálkaři turnaje jsou Keprt BA .900, Kuruc .846, Mezera .833. Na turnaji jsme nakonec skončili se skóre 90:33, průměr tedy 18 bodů na zápas! Lukáš navíc odpálil tři HR opravdu za plot (žádné „oběžáky“) a jeho RBI se zastavilo na číslu 14.